9 kroků proti špatnému výběru reprosoustav domácího kina a hifi

Asi se chystáte jít do supermarketu a koupit „domácí kino“ za tisíc korun. V tomto seriálu Vás přesvědčíme, že je daleko lepší toto drama nepodstupovat a raději si koupit něco kvalitnějšího, co vydrží a hlavně, co bude opravdu hrát. Řekneme Vám, jaká by měla být konstrukce reprosoustav, jaké parametry, na co si dát pozor, kde to všechno postavit i jak to zprovoznit.

Jak by domácí reprosoustavy měly vlastně vypadat?

Jejich vzhled by měl být praktický a luxusní zároveň. Například, naše reprosoustavy Dexon Largo mají design zcela originální: Horní a přední stěna je matně černá, potažena speciální folii imitující kůži. Boční a zadní stěna je tmavě hnědá, s barevným nádechem dřeva třešně. Tím, že jsme zvolili černohnědou kombinaci, usnadňujeme kombinování s vašim nábytkem. Chcete-li reprosoustavy černé, postačí je více zasunout vedle nábytku. Naopak, zalíbil-li se vám vzor dřeva, doporučujeme reprosoustavy mírně povytáhnout a natočit. Určitě se vám zalíbí i zaoblené hrany, m.j, z důvodu, abychom minimalizovali vzniklé difrakční jevy. Další designovou vychytávkou je nakloněná přední stěna, čímž vyrovnáváme fázové posuvy vůči výškové sekci. Součástí každého balení je i odnímatelný přední rámeček s průzvučnou tkaninou černé barvy.

Víte kdo je největším nepřítelem reprosoustav v obýváku? Manželka a děti. Zatímco manželka, chudák, bude poletovat a utírat z nich prach, dítka nebudou šetřit své všetečné prstíky a propichovat membrány. Proto přizvěte k výběru reprosoustav i manželku, ať se dopředu dohodnete, co se i jí bude líbit, pánové.

A co teda proti dětem? Snadné řešení: Kvalitní reprosoustavy mají odnímatelný rámeček s průzvučnou tkaninou, který odpoutává dětskou pozornost. Viz. například oblíbený set s Largo 70

A tvar? Trh je zásoben vším možným – koulemi, zkosenými tvary, jehlany…Fyzika je jediná. Ano čím více nerovnoběžných stran, tím menší stojaté vlnění a tím menší tedy ono dunění reprosoustavy. Ale když se reprosoustava vytlumí pečlivě, jako to dělá i Dexon, stojaté vlnění bude minimální.

Řečnická otázka – kam s ním? Krásně to je vidět v této Kategorii. Je na Vás, co bude méně vadit, zda reprosoustavu sloupovou necháme na nožkách, satelitní dáme na stojan, nebo na kloubový držák…Je pravdou, že zatímco jednomu to v pracovně na stole překáží, tak děti to zase rádi shazují ze stojanů…

Co raději nekupovat a proč?

Při listování mnohými časopisy na našem trhu se vždy pobavím. Tu a tam na mně koukají úzké reprosoustavy s reproduktory sotva 3“ a prodejce se pyšní v pohodě tím, že hrají už od 30 Hz.

Myslíte že to je možné? Není. Jak už jsem řekl. Fyzika je jediná. Mimochodem, abyste mohli „hrát“ od 30 Hz, potřebujete min. membránu o nominálním průměru 10“. Takže tyto úzké sety nezachrání ani malinký subwoofer.

K počítači je toto „úzké a malé“ řešení možná dobré, ale na dlouhodobé sledování filmu ne. A to už nemluvím o kvalitním poslechu hudby. To si rovnou pořiďte Mp3 do ucha.

„Nekupovat hotové sety za málo peněz“ je druhá poznámka. Proč? Protože výrobní hodnota je nějaká a kvalita tomu vždy odpovídá. Nenechte se oslepit „stříbrným“ vzhledem, zamyslete se, nechte si poradit, třeba v naší poradně a raději kupte reprosoustavy a buzení (receiver) zvlášť. Bude to sice dražší, ale zato kvalitnější.

Co by moderní reprosoustavy měly umět?

Bassreflex ano nebo ne? Tento „výfuk“, jak někteří laici říkají, nemusí ještě vůbec nic napovídat. Prostě někdy třeba je, někdy ne. Jenom základně prozradím, že si tímto bassreflexovým nátrubkem, jak se to správně nazývá, pomáháme s reprodukcí basů. A celé to je hodně závislé na tom, jak se to naladí. Raději poslouchejte, než pátrejte po kouzelné díře na basy.

Důležitou součástí je zadní svorkovnice. Říká totiž, jak se dá reprosoustava napojit na budící systém – zesilovač. Obvykle tam máme dvě svorky, ale někdy čtyři. Proč? S tím souvisí další, často pokládaná, otázka: Co je to Bi-wiring a Bi-ampling?

Bi-wiring = reprosoustavu připojíme na jeden zesilovač, jedním párem vodičů „tečou“ výšky, druhým basy.

Bi-ampling= reprosoustavu připojíme na dva zesilovače, jedním párem vodičů „tečou“ výšky z „výškového“ zesilovače, druhým „tečou“ basy z „basového“ zesilovače.

Jaký má mít reprosoustava výkon a impedanci?

Jako první, když se Vás zeptáme na parametry reprosoustavy či domácího kina, Vás napadne asi výkon a impedance, že? Výkon byste měli posuzovat jedině v hodnotách RMS. Žádný MAX, žádný sinus, žádný p.m.p.o. z vietnamské tržnice! Jedině RMS má svůj standard (IEC 268–5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty. I Dexon Allegro jsou měřeny v Rms.

No jo, ale kolik? Výkon nám udává, kolik energie do reprosoustavy můžeme přivést, abychom ji nezničili. Takže klasická poučka praví, že když mám zesilovač 100 W, reprosoustavy by měly mít 100 W rms a více. To je sice pravda, ale v praxi nebude zesilovač zcela jistě pouštět naplno, atak si na 100 W zesilovač klidně můžete dovolit 60 W reprosoustavu. Musíte být ale „normální“ a poslouchat. Nedovolit reprosoustavám zkreslovat a přebuzovat je.

Co ta impedance? Opět poučka – reprosoustava má mít vyšší impedanci, než je minimální udávaná u zesilovače. Takže, když na zesilovači je napsáno 8 Ω, reprosoustava musí mít 8 Ω nebo 16 Ω. V praxi se objevuje řešení, a u Dexonu taky, kdy impedance reprosoustav je 6 Ohmů. A skutečně 6 Ohmů můžete v klidu zapojit na 4 ohmový zesilovač a nic se nestane. Ale pozor! Pořád se bavíme o domácím kinu a hifi. V profi branži to neplatí!

Co znamenají ty ostatní parametry?

Výkon a impedanci jsme již rozebrali. Narazit ale ještě můžete (a měli byste) na následující, které vysvětlím hodně laicky:

Frekvenční rozsah – udává od jak nízkých po jak vysoké frekvence bude „bedýnka“ hrát. Nutno brát ale v potaz toleranční pásmo, které bývá obvykle 6 nebo 10 dB.

Citlivost – jednoduše kolik to „žere“ a jak hlasitě to hraje. Tedy účinnost. Podle citlivosti si uděláme obrázek o tom, jak hlasitě to bude na jednotku přivedeného výkonu hrát. Každé 3 dB rozdílu znamenají dvojnásobek výkonu.

Zkreslení THD – udává, jak moc reprodukovaná sinusovka bude zdeformovaná

Zkreslení IMD – udává, jak moc ze dvou přivedených sinusovek se ozve více sinusovek

Dělící frekvence – udává, místo, kde basový reproduktor už přestává hrát díky výhybce basy a výškový už začíná hrát výšky.

Rozměry – měly by se udávat včetně všech výstupků. Asi není třeba dále rozebírat.

Hmotnost – čím těžší tím lepší! Ukazuje to na poctivou mechanickou konstrukci nejenom samotné skříně, ale také použitých reproduktorů.

Ale mezi námi – parametry jsou jedna věc, a zvukový pocit věc druhá. Nakupujte ušima!

Není reprosoustava jako reprosoustava – co jejich konstrukce?

Skříň ozvučnice by měla mít tuhou, robustní konstrukci, a to nejen proto, aby bez úhony snesla transport, ale především proto, aby stěny při reprodukci nekmitaly a nestávaly se samy zdrojem pazvuků a drnčení. Proto se skříně uvnitř opatřují výztuhami v podobě příček, vzpěr nebo žeber na stěnách a staví se podobně jako naše Dexon Allegro série z tuhých materiálů – desek DTD a MDF.

Skříň by měla být vyrobena beze spár – pozor na spáry mezi stěnami, na konektory a na některé druhy reproduktorů. Na této finese, především u aktivních reprosoustav a subwooferů, poznáte kvalitu výroby.

Ve skříni reprosoustavy dochází při provozu ke vzniku stojatého vlnění, kdy vzduch uvnitř ozvučnice kmitá vybuzen membránou basového reproduktoru na kmitočtech, které jsou určeny vnitřními rozměry ozvučnice. Tento nedostatek výrobci omezují tzv. tlumením, např. Dexon nabízí tento tlumící materiál.

Kromě samotné konstrukce skříně, mají největší vliv na kvalitu reprosoustavy použité reproduktory. To je velké téma a tak zájemcům doporučujeme článek o reproduktorech anebo velice zajímavou knihu Reproduktory a reprosoustavy III.

Každý reproduktor v reprosoustavě „umí“ zahrát jen určité pásmo kmitočtů, a tak je blbost např. na výškový reproduktor přivádět basy. Aby se toto nestávalo, používá se výhybka Tady panuje docela slušný mýtus, že čím více pásem reprosoustava má, tím lépe. A tak jste nakonec v supermarketu ohromeni počtem reproduktorů a říkáte si, to musí hrát suprově. Ale je to opravdu mýlka, celá řada „jenom“ dvoupásmových reprosoustav zahrají daleko lépe než reprosoustavy jenom na oko.

V souvislosti s reproduktory ještě musíme objasnit, jak je to s magnetickým stíněním reproduktorů. Pokud máte klasickou obrazovkovou TV (CRT), a reprosoustava bude umístěna do 1,5 od obrazovky, potřebujete aby stínění bylo provedeno, a obvykle i bývá, především u centrálních reprosoustav. Bude-li vše ok, na obrazovce nebudou vznikat barevné fleky.

Pokud máte ale již moderní televizor s LCD nebo plazmovou či o-LED obrazovkou, zde je princip jiný a tak stínění nepotřebujete.

Dalším měřítkem konstrukce je i její velikost. Jak již bylo řečeno nesčetněkrát, fyzika stále ještě platí, atak po malých reprosoustavách nečekejte zázračný zvuk a to především na basech, kde se objem reprosoustavy uplatňuje nejvíce. Také přihlédněte k hmotnosti skříně (pozor nezaměňujte čistou a hrubou hmotnost, což výrobci rádi dělají), která napoví, jak pečlivě výrobce vyráběl…

Jaký pořídit subwoofer?

Malý subwoofer nemůže hrát nízké basy. Z toho vyjděme. Na druhou stranu, potřebujete subwoofer někde schovat, takže pátráte po malých rozměrech. Tady je rada drahá. Chce to kompromis, buď si koupíte limuzínu co jede, anebo Trabanta, kterého dobře schováte.

Při koupi subwooferu se ptejte na jeho připojení. Kvalitní subwoofer (vycházíme z toho, že pořizujete tzv. aktivní, tedy s vestavěným zesilovačem), podobně jako je SUB 1201A, dovoluje napojení různými způsoby.

1. napojení prostřednictvím dvojice RCA (Cinch) konektorů – subwoofer „poslouchá klasický“ stereo signál a dělá z něj mono basový signál. Pak na subwooferu si můžete nastavit i přenášené pásmo a hlasitost
2. napojením prostřednictvím jednoho RCA (Cinch) konektoru – subwoofer poslouchá už hotový basový signál a jen ho zesiluje a reprodukuje. Veškeré nastavení tohoto signálu děláte jen na receiveru, který tento basový signál „vyrábí“.
3. napojením na reproduktorové svorky – subwoofer poslouchá výkonový stereo signál přiváděný na nějaké jiné reprosoustavy, upravuje ho a vyrábí z něj mono basový signál.

Při koupi subwooferu také posuzujeme jeho výkon RMS, výbavu, možnost přepnutí fáze, způsob provedení jeho chlazení, spínaní a stand-by příkon.

Kam ten subwoofer vlastně umístit?

Tento odstavec bude krátký. Subwoofer domácího kina se snažíme umístit někde do rohu místnosti, protože tam prostě bude hrát nejlépe (opět blíže zajímavá kniha Reproduktory a reprosoustavy I­II).

Samozřejmě se také snažíme ho skrýt a schovat nastavovací prvky, např. proti dětem. To je také důvod proč kvalitní subwoofer, podobně jako je SUB 1201A je má umístěné zezadu skříně.

Když domácí kino a ozvučení nemusí být vůbec vidět.

Ano nemusí být vidět. Dávno je pryč doba, kdy jsme reprosoustavy vystavovali na obdiv. Existuje velice kvalitní sortiment vestavných reproduktorů, které domácí kino nahradí skrytou, vestavnou formou.

Jedná se o různé podhledové reproduktory postavené na kvalitních kevlarových membránách a bytelné konstrukci, která nakonec zajišťuje opravdu HiFi reprodukci. Tento typ ozvučení je nyní hodně populární především u novostaveb rodinných domů a tak jsme pro Vás připravili pár zajímavých článků o tom, jak se to provádí.

Jaké jsou tedy výhody vestavného pokojového ozvučení?

• nic není vidět
• nic nepřekáží
• není riziko pádu reprosoustavy ze stojanu
• reproduktory jsou sladěny s interiérem a třeba přetřeny stejně jako jsou stěny
• hraje to opravdu výborně
• skrytá kabeláž
• nižší pořizovací náklady
• možnost ozvučit takto více pokojů najednou
• možnost lokálně regulovat hlasitosti v pokojích